Portrét galupera jako štěněte
Galuper Dizzy se stal nadšeným příznivcem a propagátorem dostihů až v polovině nového tisíciletí, přesto jeho malá, šlachovitá postava je na mosteckém hipodromu už k nepřehlédnutí.
Dizzy patřil koncem devadesátých let k legendárním postavám mostecké opilecké scény. Byl jedním ze zakladatelů prvního rockového klubu v hornickém městě. Nejčastěji však byl k nalezení v prosperující restauraci U partyzána, kterou italský majitel raději sám vyhodil do vzduchu.
Dizzy prkenně postává s kelímkem piva na čerstvě vyleštěných parketách z krušných hor. Jeho přízeň patří v posledním dostihu SEDAROVI, jedinému koníkovi ze stáje Hanzlíková-Bartoš. Vyhne se přecpanému baru a na schodech vdechne kouř z dohasínající cigarety. Pak se dlouze napije piva a k jeho játrům se slétávají hladoví supi z tribun. Zasíťovaný Dizzy tentokrát nesleduje závod na velké televizi u baru nad vážnicí. I přes svůj špatný zrak postává u mezníku a křičí na zkušeného jezdce SEDARA, který před hodinou omdlel v ohradě. Devítiletý valach jde svahem tradičně pátou stopou. Ale Dizzy hnědáka umístěného pod tabulí nevidí, protože nikdy nenosí na závodiště dalekohled.
Dizzy není otrlec bez pumpy. Místo srdce nemá plechovou krabičku a v hlavě mu nehučí větrák počítače. Není chladný matematik s hlavou plným čísel. Každé fatální zranění koně nese jen velmi, velmi těžce. Je nápadně zaujatý v proměnlivé situaci dostihového odpoledne a jeho vítězné představy jsou až jednoduše skutečné. Nejsou vycucané z tipařova palce. Formu posuzuje dle vlastních pravidel a náhlých okolností. Za jeho vysokými výhrami stojí spíše vědomí předcházející realitu, nežli důkladně stanovené pravděpodobnosti. Dizzy totiž nevyhazuje peníze za program.
Dizzyho dostihové dobrodružství, není jen hloupé skákání od pivního stánku k sázkovému okénku kanceláře. Dizzy umí i výrazně akcelerovat. To když nárokuje výhru za SEDARA, nebo když pod nataženými stínidly zahlédne nadějnou klisnu do klasiky. Jeho oblíbenkyní je také MY DRAGON, neklidný dráček německého chovu. Velmi chtivou klisnu, která se neumí v tempu šetřit, zvládá jen mladý Váňa. Dizzym herně protěžovaní Bartoš s Chaloupkou na bělku vůbec nestačili. Dizzy naštěstí nikdy nemusel jezdit na takovém koni.
Kulinářský expert a už jen příležitostný hráč na trumpetu, při jehož cudném podání Gershwinova Letního času vstávaly chloupky i voskovým figurínám, se nyní zaslouženě oddává svým zálibám a skutečným citům.
